Za deset deset se na Hlaváku připojujeme k hromadné jízdence, kterou již snad tradičně zařizují Rackové. Mašík: Myslím, že to byla Jáma. Já mezitím uháním do úschovny zavazadel s cyklo-helmou, kterou jsme nechali minulý týden u Mašíků. Ne, vydřiduchům v úschovně platit nebudu, helma je lehoučká, beru ji s sebou. Jen si nesmím sednout na baťoh.

V Unavenosluneční sestavě se do delší pauze objevuje Ovi, která tentokrát už získala od Julči propustku. Jára se přidává v Kolíně. Máváme na něj přes neotvíratelná okna a náš tým je kompletní. Rozsazeni do dvou kupé relaxujeme, pospáváme a svačíme. Po přestupu v Olomouci se pak společně pečeme. Okno opět nejde otevřít a my se nemůžeme dočkat, až zabrzdíme v Domašově a na nádraží se vyvalí dav, jaký tu ještě neviděli. Společně s davem se po kolejích přesouváme na startovací loučku, kde nás orgové vítají chlebem, solí a startovní obálkou.

šifra 1 - Domašovská ZOO
Startovní obálka je plná roztodivných věcí. Vlastně všechny mi teď po hře zůstaly. Co s nimi?! Volíme strategické místo kousek za fotbalovou brankou, pěkně na sluníčku. Abychom měli "tah na branku" a byli osvícení. A do třetice ještě zazní zaklínadlo "Hatátitla!". Pak už ale přestáváme mlít koniny a hra začíná.

Je odhalena první šifra, vítá nás domašovská ZOO. Kolem roztodivných zvířátek procházíme nejprve dost chaoticky a pak se vzájemně dlouze hledáme. Naše další počínání je o poznání systematičtější. Scházíme se za brankou. Baštíme vyzískané TIC-TACy a odhalujeme, co a jak baští zvířátka. Vzpomínám si na šifro-hádanku z Abrahama Haluze. "Je to červené, je to zajac." Ostatní se snažím přesvědčit, že prapodivná formulace "jaké zvíře je co "je také hintem k potravě. Tým se nenechává ukecat, Ovi přichází na to, co je jaké zvíře zač a tak balíme, stále baštíme TIC-TACy a máváme orgům. Cestou na druhé stanoviště dotáčíme u studánky PETky s vodou, ze kterých už notně ubylo. A také přemýšlíme, které zvířátko si ulovíme na turniketu. Mašík: Domašovská ZOO je jasně lepší než ta v San Diegu a vůbec nechápu, co nás to učili v hodinách biologie.

šifra 2 - Na sever a na jih...
Po krátké debatě, zda je rozcestník dopravní značkou, rozkládáme sesličky. Ale jen na chvíli, jen co si všimneme nápadně častých písmenek SJVZ a následně ta ostatní písmenka rozepíšeme na kostičkový papír.

šifra 3 - Otvory & potvory aneb písmenka & puntíky
Je to idylka. Rychle vyluštěná šifra, pěkné počasí... Sice až dost teplé, ale na šifrovačkách bývá dobré trochu tepla před nocí "naakumulovat". Jdeme loukou k rybníku pro třetí šifru. Kostrbatý text je jednoznačně "sotva pochopitelnou lumpárnou se strany zlých pořadatelů". Ale když už ho kompletujeme, rozpomíná si Jára na loňské otvory & potvory a my čteme písmenka v dominových puntících.

šifra 4 - Z pohádky do reality a zase zpátky
Následující šifra je v Hraničních Petrovicích poblíž kostela. Cestou padají názory, že když má vesnice kostel, má určitě i hospodu. Ale stanoviště u starého trafa nám učarovává, my si sedáme za smrčky na opečovávaný trávníček a hospodu nehledáme. Zdálo by se, že tohle je šifra jako stvořená pro Mašíky, kteří by měli být v pohádkovém dění zběhlí. Ze začátku ale spojujeme slova hlava nehlava, Nastěnku posíláme na Sibiř, Krasomilu zas do Ameriky... Ale když přitáhneme uzdu fantazii, získáváme na spojnicích slov římská čísla a s nimi kótu ukrývající další stanoviště.

šifra 5 - Kterak Nebojsa zatočil se sakra-hady
Jára jde vyzvednout šifru a my ostatní rozkládáme šifrovací ležení u posedu. Nebe přestává být modré, zvedá se vítr, žene mraky a začíná se stmívat. Trochu předčasně. Pod posedem chceme hledat útočiště, až se spustí chcavec. O tom, že bude, nepochybujeme. Posed se ve větru nebezpečně klátí a my doufáme, že ještě chvíli nespadne. Možná bych si mohla nasadit tu svoji cyklo-helmu, kterou nesu v batohu. Pokoušíme se pochopit význam šedých čísel mezi písmeny v tabulce. Na mřížku to nevypadá. Také pořád nevíme, co s "hady", o kterých mluvíme jako o sektorech. Že je s nimi potřeba otáčet, tušíme. Černý bod uprostřed vybízí k otáčení. Ale jak a proč?

Přichází dobrá chvíle pro týmové provedení pozdravu slunci. Tenhle náš právě zaváděný rituál má přispět k zahřátí zmrzlých a probuzení spících šifrátorů. Dál nás má odreagovat, přivést k novým myšlenkám, zapudit scestné šifrovací nápady a posléze napomoci k vyřešení šifry. Jak prosté, tentokrát ale málo účinné.

Oblékáme další vrstvy, protože se během chvilky dost ochladilo. Hledám svůj flísový roláček, ale nejde mi to, protože zůstal doma na křesle. A mikinu jsem si nebrala, když má být teplo. Mám akorát šusťákovku a pončo a na sobě dvě trička s krátkým rukávem. Prostě velká chyba. Zachraňuje mě Pepa, který má svetr navíc. A také jsem ráda, že mi Jára přinesl rukavice, které jsem po Sešlosti zapomněla u Hanky.

Ale zpět k šifře. Protože už hodinu a půl nevíme, voláme si pro nápovědu. Volám já a Ovi zapisuje. Po zkušenosti se získáváním nápovědy před pár lety, kdy Mašík přetlumočil legendární hlášku "stačí oběd", jsme vybrali někoho, kdo nápovědu zaznamená přesněji. Takže se dozvídáme, že máme co do činění s hady, zoufáme si, že neznáme pohádku o Nebojsovi a vztekáme se, že o tom točení to přeci dávno víme! Aspoň ta zmínka o slepých uličkách je nakonec zužitkována a my můžeme vyrazit do hospody Za bukem, do Těšíkovského mlýna. To zní báječně! Mašík: Na můj vkus to byla dost překombinovaná šifra. Nálada je dobrá. Lijavec se ještě nespustil, posed nespadnul a my máme jen jeden záporný bod. A pochodem se zahřejeme.

šifra 6 - Aneb stanoviště, co zaměstnalo naše smysly...
Šifra je umístěna 30m jižně od závory. Buzola si to namíří ke stolku před hospodou, kde sedí Síba s Petrem. Mají sakra dobrou náladičku. Já se při pohledu na ně nechávám strhnout a na kontrolní dotaz, kde má být další stanoviště odpovídám zvesela: "hospoda, hospoda!" Pak se teda rozpomínám na konkrétnější odpověď a na oplátku dostáváme další šifru. Vybíráme stůl uvnitř hospody, objednáváme si pití a masíčko. Orgové si nás chtějí udobřit za hádky z minulé šifry a zařídili stanoviště s pečeným selátkem. A také s několikastupňovou šifrou, abychom na selátko měli dost času.

Po dvou hodinách stále ještě nevíme, proč jsou otázky, z nichž šifra sestává, takové kostrbaté. Zato víme, že už není radno u pana vrchního objednávat podmáslí. A také jsme zjistili, že v hospodě není signál a venku padají trakaře. Není tedy moc kam z tepla a sucha hospody pospíchat, ale už tu trčíme dost dlouho. Navíc kolem stolků procházejí orgové a těší se, jak tápeme. Náramně by se nám hodilo jim provést naschvál, tím že šifru už vyluštíme. A to i za cenu další nápovědy. Tentokrát pro ni vyrážejí mezi padající trakaře pánové podrždeštník Pepa a najdisignálanápověduzískej Mašík. Mašík: Zde bych chtěl ocenit úžasnou trpělivost slečny, nebo paní nápovědy. Díky mizernému signálu se s pomocí různých telefonů opakovaně snažím zjistit, co že to zvládneme levou dolní. Po jejich úspěšném návratu je ještě stále spousta času na další rundu kofoly a kafe. Než z vícera možností správně zapíšeme Brailla, přestává pršet a my jdeme na Slunečnou. A to navíc obohaceni o informace, že liška skutečně koblížek sežrala, největší slovenské pleso je Hincovo a o Síbových choutkách snad ani nemluvě... Mašík: Moc často se mi na šifrovačce nestává,abych nechtěl opustit stanoviště. Útulné prostředí, dobré jídlo a příjemná obsluha jsou hodně lákavou alternativou.

šifra 7 - noční Slunečná
Kdo by si to tak v teple domova a u skleničky dobrého vína (při psaní reportáže) byl pomyslel, že na Slunečnou se čvachtá mokrým houštím za svitu čelovek. Kdyby se pak Mašík nedivil, jak rychle se nám podařilo šifru najít, měla bych ho za navigátora osvíceného. Mašík: Pochvala patří i Pepovi, který chtěl také vyrazit nejkratším směrem. Většinou totiž vyhraje varianta chození po odvěsnách (= cestách ne zrovna optimálním směrem).Poprchává a tak šifru ukrýváme do fólie a pod deštník. Tohle je ta príma týmová šifra. Luštění jen ztěžují malá písmenka a kapky deště dopadající na fóĺii. Petrklíčem začínáme a nakonec odhalujeme i "tržbu / muže na honu" tedy obratlovce a i nejdéle odolávající výraz "stoupá pára / květenství" aneb varlata. Po necelé hodině luštění se opět vydáváme na cestu.

šifra 8 - Tháletova kružnice, věta koSíbova, naše konečná...
Osmička je umístěna na magickém místě ve větrném parku. Vítr rozfoukal mraky a nad hlavami se nám odhaluje nebe plné hvězd a ony svištící vrtule. Vůbec se nedivím zvířatům, která nechtějí žít v blízkosti větrných elektráren. Taky mě tohle místo odpuzuje a přitahuje zároveň. Na luštění ale moc příznivý vliv nemá. Po hodině a půl, kdy máme dávno nakreslené kružnice opisující jednotlivé trojúhelníky, si voláme pro nápovědu. A pěkně za ní děkujeme. Přesouváme se luštit jinam. Někam k lesu, do závětří. Vhodné místo nacházíme poblíž posedu, o poznání modernějšího a stabilnějšího, než co byl u pátého stanoviště. Tháletova kružnice, věta koSíbova... Nové luštící nápady nepřicházejí. Mašík: Zpětně smekám před výborně provedenou šifrou.

Proti chrnění bojujeme dalším společným prováděním pozdravu slunci. Na chvilku slunce mezi mraky skutečně vykoukne. Vzápětí se na nás valí hustá mlha. Zajímavé počasí. Absolutní nápovědu si brát nechceme, beztak nám tři použité nápovědy připadají až dost. Teď když známe výsledky, jsme klidnější. Víme, že jsme si zas tak nadstandardně radit nenechali... Provádíme další pozdravy slunci a dlouze se něčemu chichotáme. Už zpětně nevím čemu, jen si vybavuju tu převeselou náladu...

Balíme věci a pochodujeme do Šternberka, kde chytáme bus do Olomouce. V olomoucké nádražce se těšíme na pivo a oběd. Pivo nám chutná, ale pozor, tradadá do celého světa: v olomoucké nádražce dávají do polívky šlupky od brambor! A když už si hostů povšimnou, nijak pěkně se k nim nechovají. Ve vlaku usínám a budím se až na Hlaváku.

Zlomyslní orgové, to jste nám zase připravili spoustu zážitků, díky!!! Jenom škoda, že se nám letos nepodařilo dorazit na turniket pro zvířátko...

Za tým Unaveni sluncem napsala Zuzka (a ostatní připíší poznámky ;-) )