Na letošním Matrixu se nám po čase propadů opět začalo docela dařit. Dobrá výchozí situace! A dobré bylo i naše výchozí místo pro start Bedny - oblíbená restaurace na růžku alias Pod Slavínem.

Před startem
Rozhodně v téhle studentské hospodě nejsme sami, jako strategické místo pro začátek hry ji zvolilo více týmů. Je tu i spousta běžných návštěvníků a tak se s naší objednávkou jídel řadíme do dlouhé fronty. Pepovi, Járovi a mě přinášejí oběd úderem třetí hodiny a chvíli po té přichází i startovní SMSka. Hltáme oběd a v zápětí vyrážíme každý trochu jinou cestou na smluvené místo na Karláku. Lovíme 250 písmenek zprávy. V tuhle chvíli Orgové nejsou ještě tak šílení a poskládat dohromady 5x se opakující zprávu není velký problém. A tak můžeme pokračovat na Vyšehrad. Respektive já čekám na Pepu, který se na lovu písmen zdržel, a kterému teď podle pravidel nesmíme telefonovat...

1
Ostatní mezitím čekají ve frontě na vstupenky na soutěže prvního stanoviště. Brzo je náš tým opět kompletní a vyrážíme na "přetahovanou". Po minutě si tu přepinkáváme šifru se soupeřícím týmem, ale ani haluzení nás nezachrání od setrvání do dalšího kola. V něm porážíme Lamy (?) - jupí - a jdeme na rébusy. Tady se nám zadaří už v prvním kole. Respektive rozhoduje Irčino štěstí při střižbě po nerozhodném výsledku. Třetí soutěží jsou "míčové hry". Trochu jsme u nich vymrzli. Šlo totiž o netradiční hru Halma. Pravidla byla standardní, zato jsme se pohybovali pomocí špuntů do uší po florbalové míčku. Vítězství nad týmem FYKOS nás posunulo k druhému stanovišti. Mašík: Ještě se sluší jim dodatečně poděkovat za uznání porážky navzdory tomu, že mohli využít nedokonalosti pravidel a hru bez omezení protahovat.

2
Sedáme si k Vyšehradské zdi a převádíme písmenka ustájená v různě velkých chlívkách do binárního zápisu. Text má krásných pět řádek, ale z jedniček na pozadí nul ani obráceně nic grafického nevychází. Tak teď ještě po sloupcích a tahle dvojdimenzionálně binární šifra nás posílá na Kavčí hory.

3
Na zahrádce hospůdky usedáme k dlouhému stolu na jehož druhém konci už sedí tým Opravte to. Při letošní Bedně se naše cesty neuvěřitelně proplétají. Mašík: A na té loňské to bylo velice podobné. Vlastně jsme se setkali už při handlování s písmenky v úplném úvodu hry. Luštíme typicky týmovou šifru. Společně stříháme a přiřazujeme slovům písmenka, podle nichž Irča slepuje jednotlivé dílky do 3D podoby. Tou 3D podobou se chvíli zdá být lodička, ale nakonec se ustálí na podobě míče. Florbalového, jak jinak, ale při troše šikovnosti se to dalo lepit i bez něj, takže nápověda nám v té chvíli přišla zbytečná ... Pak hledáme synonyma slov a z pláště vzniklého míče čteme jejich počáteční písmenka. Velký smysl to nedává, ale po objevení některých shodných počátečních dvojic konečně víme kam pokračovat.

4
O existenci Staré cesty v Podolí jsme neměli ani ponětí a jsme touhle uličkou nadšeni. Trochu menší nadšení v nás vzbuzuje poměrně dlouhá textová šifra. Přesouváme se s ní do tepla na Dobešku. Spousta otázek, z nichž šifra sestává by si zasloužila odpovědi. Odpovědět dokážeme ale jen na poslední z nich. NE - nemáme to radši zabalit a jít domů spát. Záporně tedy odpovídáme i na všechny ostatní dotazy a ze získaných indicií skládáme možnou pozici dalšího stanoviště. A podařilo se. Všechno ukazuje na ulici Na Žvahově. Jdeme po cyklostezce přes Barrandovský most, procházíme kolem místa se šifrou, aniž si toho všímáme a cestu od Hlubočepské smyčky si krátíme křovím. Do kopce se škrábeme, s kým jiným než spolu s týmem Opravte to. A pak dlouze hledáme šifru. Zachraňuje nás až SMSka se správnou pozicí dalšího stanoviště. Vracíme se zpátky na smyčku v Hlubočepích a cestou se od Járy dozvídáme, že SMSka s nápovědou nás zastihla už na Barranďáku. Jenže tam ji přečetl jen Mašíkovi... Jára: Opět svou chybou s SMSkou kazím týmu hru, mrzí mě to tak, že jsem trochu rozhozen do konce hry... - fakt mě to mrzí... Mašík: Járo, byla to chyba, ale ne jen tvoje :) a navíc bych to neviděl tak tragicky. Trochu nás to možná zdrželo, ale zase jsme se důkladně seznámili s místem, které jinak mineme bez povšimnutí.

5
Sedáme si na lavičku. Irča se vrhá na úlohu s hlavolamem Wintertime a my ostatní na analýzu spleti čar na podkladu pravidelně uspořádaných teček. Tečky leží na soustředných kružnicích; na té vnitřní dvě, pak čtyři, osm a na vnější šestnáct teček. Binární kódování tu už přeci bylo. Mašíka po chvíli napadá, jak ho využít pro Morzeovku.

6
Další šifru vyzvedáme u viaduktů v Holyňské ulici. Je to šifra náramně vypečená. "Kuřáky dýmek míru" a "vrahy nemocí" odhalujeme snadno, ale v jiných sekvencích textu začínáme tonout v závorkách. Narážíme na velmi zajímavé asociace. Například "paličky (mláděte basy)" aneb "paličky čel" jsou vlastně horečky. Chvílemi se dost chechtáme, ale nakonec rozkryjeme chodce i hřbitov a už víme, kam pokračovat.

7
Sedmička nebyla vůbec šťastným stanovištěm. Dost jsme se tu zasekli a při příchodu na osmičku jsme se pak Binfem dozvěděli naše nejhorší průběžné pořadí. Nevím, proč se tahle průchozí šifra stala šifrou zásekovou. Mašík: To je pro nás docela typické. Těšíme se na průchozí šifru a když se objeví, raději hledáme neexistující složitosti. Navíc mě štve, že jsem o inverzním vykreslování písmenek mlela už dávno na začátku, ale vykoukali jsme ho až po hodně dlouhé době...

8
Z ulice Ke hřbitovu se přesouváme ke kapli u hřbitova v Butovicích. A tady se nám daří! Zatímco se jdu s jedním zadáním šifry trochu projít, Mašík přichází na to, že písmena vepíšeme do krychle a Jára už kreslí řezy tou krychlí. Mašík: Tak to bylo jinak. Já jen donutil zbytek týmu počítat jednotlivá písmenka tak dlouho, až jsme u každého došli k násobku tří, a poté již Jára rychle našel správnou interpretaci tohoto jevu. Ale stejně obdivuju Zuzku, že dokáže napsat reportáž ze hry, kterou skoro celou prospí. :) Teď už společně hledáme, jak to vše provést. A písmena z diagonály nás posílají na naučnou stezku, k tabuli s číslem pět.

9
Rychlé vyřešení osmičky nás v průběžném pořadí posouvá o úžasných 26 míst, na 29. pozici. Jenže tady nás čeká opravdový zásek. Pěkně si tohle místo s nádherným výhledem na Prokopák užijeme. Dost jsme tu vymrzli, pospali si, početli si v Bednářských listech, zarýsovali si... Přesunuli jsme se asi o 100 metrů ke křoví, do závětří. Taky nepomohlo. Chvílemi jsme blbnuli, chechtali se a tím možná budili pár spáčů z okolních týmů. Ale zachránila nás až SMSka s pozicí alternativní devítky. Mašík: Na šifrovačkách je krásné (většinou s pořádným odstupem) to, že se Orgové nezaleknou před ničím. Dát nápovědu na devítku už na trojce je hooodně odvážné.

9T
Scházíme z prudkého kopce do Prokopáku. Místy to pěkně klouže - ještě, že neprší. Vlastně máme obrovskou kliku. Podle předpovědi jsem se chystala na vytrvalý déšť během celé Bedny. Deštník, pončo a nepromokavé šusťáky naštěstí táhnu zbytečně. A kvůli předpovědi jsme si s Pepou pořídili i šifrovací trojnožky, protože sušení zabahněné a mokré károšky mě nebaví... Ale zpět k šifře. Při zkoumání písmenkové sítě po chvíli usínám. Takovým tím stylem, že mám pocit jako bych jen luštila se zavřenýma očima. Občas z dálky zaslechnu název nějakého zvířete. Pak mřížku. A už mě tým budí a jdeme na desítku do Červeného lomu.

10
Šifru vyzvedáváme kolem půl jedenácté. Po chvíli objevujeme síť krychle krásně potvrzenou překrývajícími se hranami. Bezeztrátovou komprimaci tedy máme, ale správné dotažení je nad naše mentální i časové síly. Chvíli před polednem odesíláme kapitulační SMSku. Vlastně si nedokážu rozpomenout, co se odehrálo v mezidobí. Akorát vím, že jsme se opět potkali s týmem Opravte to. Pak už jsem upadla do stavu hibernace.

Přesouváme se na vlak do Holyně. Deja vue. Před měsícem nás sem zavál Matrix. Mašík: Minulý rok jsme také skončili na místě, kde se obě hry setkaly. Tak bych pro příště žádal tyto trasy výrazně oddělit. Loučíme se s Mašíkem, který se jde podívat do cíle a my ostatní jedeme zakončit naše účinkování na letošní Bedně do Matrixem osvědčené smíchovské nádražky Na perónu. Společně s Pralinkami si ládujeme bříška dobrým obědem a dobrým pivečkem...

Bedně zdar a florbalovému míčku zvláště! Šílení Orgové, děkujeme!